Je mrazivý podvečer. Ke kostelu sv. Václava ve Strupčicích se sjíždí auta z okolí. Kroky lidí míří dovnitř, aby mohli usednout do lavic a chvilku vánočně rozjímat s dětmi. Na všechny dýchá neopakovatelná atmosféra. Úcta k tradici, k dílu předků, úcta k víře. V pokoře hledáme v paměti slova a zpíváme společně koledy. 
Neopakovatelné podání vánočních písní a koled dětí ze školky vyloudí úsměvy na našich rtech, s prvňáčky si pobrukujeme a posloucháme flétničky dětí ze druhé a třetí třídy.
Děvčata z páté třídy zaujmou básní o tom, co by si přály najít v oříšku, pak už společně zpíváme anglické vánoční písně, při závěrečné písni o bubeníkovi si všichni broukáme refrén: Pa rapapa ram....rapapa ram... Jindřiška s Karolínkou ze čtvrté třídy začínají českou koledu "Dej bůh štěstí tomu domu". Nahoře na kůru, nikým neviděni, zpívají žáci druhého stupně. Kostel zní tradičními vánočními koledami a kdo chce, zpívá také. Návštěvníci pátrájí v paměti... tuhle jsme přeci také znali...
Setmělý kostelní prostor, jen čtyři plamínky v dívčích rukách....Příběh o svíčkách na adventním věnci vede k zamyšlení nad hodnotami v našem životě.
Loučíme se a vycházíme do tmy, v srdcích si uchováváme tu neopakovatelnou atmosféru sounáležitosti a spěcháme domů....zapálit svíčky na svém adventním věnci. Foto Jiřina Ovčarová |
|||||
|
|
|||||
