|
|||||||||||||||||||
|
|
|||||||||||||||||||
|
Náš halloweenský svátek začíná někdy po18. hodině přehlídkou a rejem duchů, kouzelníků a strašidel. Celkem 43 k nepoznání maskovaných žáků od V. do IX. třídy a 5 dospělých v rolích velkých mágů. Dostavila se i regionální televize Dakr, aby naši akci nafilmovala do zpráv.
Pane, to se školní tělocvična divila, co se to děje. Rejdíme, zpíváme, obdivujeme jeden druhého. Jen se nám konečně podaří zjistit, kdo se skrývá v tom kterém hábitu, máme se postavit do fronty. Netušíme, proč si musíme vytáhnout z bedýnky barevný proužek papíru. A hele. Každá barva jedna skupina. Pročpak to? Vždyť strašit do obce jdeme přece všichni!
Shromažďování před hlavním vchodem. Jejda, to nás je. Čekají tu na nás s rodiči i ti nejmenší. Hemžení před školou je tak náramné, že nezbývá než udělat více snímků, aby nám nikdo nechyběl. Na obrázcích schází jen profesorka "boje proti černé magii". Jestli to snad není proto, že stála na opačném konci fotoaparátu, než my ostatní.
Cesta do vsi. To se pane obec diví, co se to děje. Předvádíme tradiční anglické halloweenské hry a zvyky. Tedy bez škodění těm, co včas nenakoupili pro koledníky bonbóny. Možná příště, až budou vědět co a jak. Máme štěstí. Je chladno, ale nemokneme, jak jsme se celý týden obávali.Všichni si nezvyklou strašidelnou procházku užíváme a netušíme, co se na nás zatím ve škole chystá. Škoda, že vesnice není větší. Ani jsme se nenadáli a už jsme zase zpátky. Báječné dobrodružství. Jen ty hábity jsou přece jen trošku nezvyklé a také hodně nepohodlné. Šup s nimi dolů. Ale co je tohle? Že jsme ve škole, to jsme si všimli, ale proč dostáváme studijní průkazy? Tenhle večer přece měl být jen takovým malým, ale velmi neobvyklým cvičením v angličtině.
A už první skupiny vyrážejí na cestu za kouzelnickým poznáním. Proto záhadné anglicko - české nápisy na učebnách. Tak tady je například "Bylinkářství". Hledáme, co je to za rostlinu třeba takový "hadí kořen" nebo "babské ucho", kde roste a nač se sbírá a suší. Kdopak je ta přísná kouzelnice v kloboučku se závojem? No přece paní ředitelka Jana Mišková!
No a tady jsme na "kouzelných lektvarech". Profesorem lektvarů není nikdo jiný, než absolvent školy Jirka Schlichts. Pane ten ale vyrostl. Ani jsme ho málem nepoznali. Podle staletého receptu mícháme "Merlinův neomylný indikátor" a zkoušíme ho v praxi. Pokud máte chuť a odvahu, můžete si recept přečíst a také to zkusit. Napište nám pak, jak jste dopadli. Ale pozor. Anglický, tedy dnes britský, trůn už je stejně obsazen. "Péče o kouzelné tvory". Zapeklitá disciplína. Pro pána Jána. To je ale šeredka. Jakpak se asi jmenuje? Že by třeba "Ostnosrstka prskavá"? Copak by takovému zvířátku mohlo asi chutnat? Čím bude pro kouzelníka užitečné? Jo, co jsme si to vylosovali? Zlaté by bylo políbení žabáka! Ale bývalý školník Václav Jäger napovídá, seč mu síly stačí. Málem bychom si kdekterou potvůrku vzali domů jako osobního mazlíka. Zato "Halloweenské hry" byla opravdu nefalšovaná zábava. Posuďte sami:
Na "předpovídání věcí budoucích" a "obraně proti černé magii" se nesmělo fotografovat. Do tajemného přítmí a pekelného soustředění elektrický blesk opravdu nepatří. Zde tedy máme alespoň snímky obou erudovaných čarodějnic představovaných Jitkou Paliculínovou a Jiřinou Ovčarovou ve chvílích příprav.
Blíží se půlnoc. Nastává "praktická zkouška z obrany proti černé magii". Skupiny doprovázené vždy někým z dospělých odcházejí kolem kostela a hřbitova ke sportovnímu areálu. Tam po jednom, po dvou nebo i po třech (podle stupně hrdinství toho kterého) vyrážejí žáci na poslední zkoušku tohoto dne. Konec pouličního osvětlení. Jen šňůra světýlek v trávě. Co to? Něco u hřbitovní zdi rachotí. Petrolejka tam na kameni svítí, ale nikde nikdo. Přidejme do kroku, než něco strašlivého vzbudíme. Copak je to támhle? Že by hrobka a rakev vzadu za hřbitovem? Divné místo. Na to nás nenachytáte. Pod křížem něco škrábe a vrže, víko padá do trávy. Duch vstává a vylézá ven. Honem pryč podél přátelských lampiček směr škola. Ouha. V bráně na zahradu stojí kostlivec. Jednou rukou pozvedá lampu, aby na nás posvítil, v druhém spáru bimbá zvonem. Ke všemu do okolního ticha spustily své bití i kostelní hodiny. No ještě, že jsme se při teorii poučili, že si umrlce nesmíme všímat. Máme říkat: "Nebojím se tě, nebojím se tě, nebojím se tě" a jít prostě dál. Tam za vrbou u tmavé zdi tělocvičny někdo stojí a nehýbá se. Nějaký dlouhán, celý v černém. Tak to je ještě víc o strach, než ten podivný vrátný u brány. Uf, už jsme za rohem. Školní sad známe jako své boty. Tady už se nemůže nic stát. Co to! Od zdi se odlepuje něco lehounkého, bílého. Letí to neslyšně kolem nás a mizí mezi stromy. Ještě jsme z toho celí tumpachoví a už je tu něco velikého oblečeného do třásní. Vypadá jako Hejkal, ale podle zvuků, co vydává, je to spíš nějaký "Jajkal". Někdo se lekne, ale většinu žáků tenhle ohromný poskakující chlupáč rozesměje. Pak už jen kousek přes hřiště kolem mluvícího křoví a dalšího bubáka v třásních. Na konci stojí muž v plášti a velkém klobouku. V ruce třímá obrovský meč. Ne proto, aby nám setnul hlavu, ale aby nám jím poklepal na rameno, že jsme v dnešních zkouškách úspěšně obstáli. Ten hlas od někud známe. Vždyť je to pan starosta Luděk Pěnkava. Že mu to ale v tom mušketýrském sluší. Škoda jen, že se při praktické zkoušce nefotografovalo. Mít tak snímek opravdového strašidla! To by bylo něco do novin!
Ráno prý bývá moudřejší večera, ale asi to nebude dnešní případ. Jó, spalo by se, spalo! Naše první školní ponocování však mělo nečekaný, ale šťastný výsledek. Dospělí si uprostřed noci všimli požáru jednoho z obytných domů v obci. Než se plameny stačily rozšířit do okolí, stihli naši "hlídači" zavolat hasiče a vyburcovat obyvatele ohrožených domů v sousedství. Náročná noc, ale stála za to.. |
|||||||||||||||||||
|
|
|||||||||||||||||||
Je
dávno po půlnoci. Ještě si zahrajeme nějaké hry a pak už do spacáků na
připravené žíněnky ve třídách. Můžeme si povídat, ale musíme
ležet. Budeme muset brzy vstávat, abychom dali vše do pořádku a
neujely nám autobusy domů.
