Soutěžní disciplíny pro děti připravili a zajišťovali žáci druhého stupně spolu s některými učiteli. Není tedy divu, že se fotbalové i golfové hřiště stejně jako okolí bazénu hemžilo mladičkými i dospělými indiány a kovboji. |
|||||
|
Každé soutěžechtivé dítě dostalo u vstupu pamětní list se svým jménem. Mělo za úkol získat všechna razítka jako potvrzení o absolvování soutěžního okruhu. Nejen děti ale často i rodiče těch nejmenších se tak měnili v indiánský potěr.
Disciplíny odpovídaly tématu. Tak třeba: "Krmení dravé zvěře", "Pevná ruka, taky krok", "Luštění tajných vzkazů", "Skolení protivníka na dálku", "Trefování lasem", "Zkouška trpělivosti", "Odpálení kamene holí", "Kličkování terénem", "Prchání ze zajetí", "Válečné tance", "Volavka v močále"... Je pravda, že terénem se kličkovalo na koloběžkách převlečených za koně, místo lasem se trefovalo kroužky, protivník, jehož bylo třeba skolit byl jen pyramida nazdobených nádob od koření, ze zajetí se prchalo ne s nohama řádně svázanýma ale v pytlích a dravá zvěř byla pouze namalovaná. I tak se dobře bavili malí i velcí. Škoda, že s námi počasí přestalo mluvit. Navzdory nečekanému ukončení soutěžní části dětského dne, stačilo zkoušku indiánské zdatnosti složit 142 dětí.
Vyplněný list pak otevřel malému bojovníkovi cestu k tombole, kde si mohl vylosovat odměnu.
Obecní úřad pro děti připravil další bohatý program. Na koupališti se malovalo na obličej a hrála taneční počítačová hra, neomezeně pila limonáda a jedly koláčky, na hřišti se předváděli cvičení psi. Venku za branou se děti mohly svézt na poníkovi nebo na sajtkáře.
Odpoledne bylo narušeno bouřkou a následným lijákem. Zatím co dospěli utekli před deštěm pod střechu, děti naskákaly do vody. Často tak jak byly pomalované a v kostýmu. Chudák čistička vody
Foto Jiřina Ovčarová a Irena Šestáková |
|||||
|
|
|||||
